Se Spartou
Po tragickém soupeři z Jablonce přivítá na Strahov další z mých nočních můr. Tento zápas je pro mě důležitý i v tom směru, že na něm chci seznámit svoji přítelkyni se svým synem, ten se při minulém derby na Letné po prohře rozbrečel. Vím tedy, že to není nejvhodnější místo ani termín, ale co kdyby to vyšlo?
Doufám že to nebude jako před rokem (březen 2004)
kdy jsme prohráli 0-2. Již ve dvanácté minutě nás uzemnil Labant a na konci zápasu, který sparťani dohrávali celý druhý poločas o deseti, dokonal zkázu Kováč. Zápas byl z fotbalového hlediska zajímavý nasazením brazilské posily Jeffersona, který nepředvedl vůbec nic a byl určitě nejhorším hráčem na hřišti. Z fanouškovského pohledu bylo zajímavé představení nové slávistické hymny a řádění sparťanů v jejich sektoru.
Protože jsme v roce 2003 se Spartou hráli jen na Letné (tyhle zápasy si shrnu jindy), je tady září 2002, kdy jsme plichtili 0-0 s v podstatě stabilní setavou té sezóny.V květnu toho roku jsme odehráli památné finále ČMFS. U úvodní branky jsem chyběl. Vstřelil jí Tomáš Došek již v druhé minutě a už po čtvrhodině jsme vedli 2-0 za dalších pět minut sparťani srovnali a tento stav vydržel do konce zápasu. Sparta opět dohrávala o deseti.
V naší sestavě se ještě objevili Šuškavčevič a Kuchař.
Tím se posouvám do roku 2001, podzim. Řekl bych Václavíkův, dostal tenkrát šanci po červené kartě Černého v předkole LM a celkem se jí držel. Naneštěstí ani tentokrát jsme v lize Spartu doma neporazili, prohráli jsme 1-0 Jarošíkovým gólem těsně před koncem. V Pešiceho Slavii nastoupili třeba Kozel nebo Kozák, čímž jsme se oslabili sami. Kozákův talent je tak miniaturní, že jsme vlastně ani pak zvítězit nemohli. Mimochodem tenhle hráč byl největší tragéd v našem dresu jakého jsem kdy viděl.
Žádné komentáře:
Okomentovat