Sezona 2004
Takže derby jsme podle očekávání projeli. Mrzí mě tři věci: nebyli jsme horší, zahodili jsme penaltu a zápas rozhodly dva góly v rozmezí 4 minut okolo 60. minuty.
V prvním poločase jsme dokonce byli nebezpečnějším týmem, hlavička Kuky skončila dokonce na břevně, vúvodu druhého poločasu byla další tutová šance, pak se sparťani do nás pustili a slávisti začali zmatkovat. Výsledkem byly dva góly během 4 minut. Po faulu na Kuku kopal Carlos penaltu, kterou naneštěstí zahodil.
Na zápase jsme byli s bráchou a mým synkem. Pro něj to bylo v pěti a půl letech první derby, a dost emotivně to prožíval. Po prvním gólu, který jsme dostali, dokonce zvedl ruce a s okolostojícími sparťany se začal radovat, když zjistil svoji chybu, rozplakal se. A za pár minut už plakal znova. Přál jsem si aby naši ten gól aspoň z té penalty. Pro něj. Ale nevyšlo to... S pláčem jsme nakonec odcházeli i po zápase. Myslím, že sparťany určitě nebude mít rád (chtěl dávat jejich fanouškům pěstí a na mojí poznámku, že by ho pak zatkli policajti, pohotově odvětil, že policajti přece maé kluky nechytaj...) a na musel jsem mu slíbit, že na jaře Spartu porazíme.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat