10/4/2004 teplice...
poslední domácí zápas s teplicemi byl celkem nešťasný, během dvou minut jsme ztratili dvoubrankové vedení a vzávěru utkání jsme málem přišli i o ten bod. Obranná linie se kromě doška úplně lišila: nastoupili zachariáš, kratochvíl a müller, bejbl a józsi hráli zálohu a tomáš došek v útoku vstřelil dva góly, střídal ještě lukeš. Z teplické strany to byl jednoznačně zápas pavla veleby.15/3/2003 teplice...
Opět s václavíkem v bráně jsme je porazili 3-1 po poločase 1-0, v obraně nastoupil adam petrouš v a záloze dostálek se skácelem.1/3/2002 teplice 3-0 v základní sestavě se suchopárkem. Dvě branky dával kuka a ruda skácel vstřelil první gól v dresu slavie.
31/3/2001 opět 3-0 a pod staronovým trenérem jarolímem.
V ostavě utrpěli slaávisti naši hoši debakl, již ve dvacáté minutě prohrávali 2-0, 
při tomto tempu je nakonec výsledek 1-5 více než dobrý. Sestava byla hodně kombinovaná, koloušek hrál společně s kukou od začátku v základu. carlos chyběl a bylo to znát. Hoši zapomeňte! V pondělí čekají druhé teplice a musíme potvrdit vítězstvím boj o druhé místo. Stejně tak i čtvrteční zápas v brně a dohrávka další pondělí s čb. Musí to být týden, který nám přinese devět bodů, protože jinak je ohrožena i účast v poháru uefa.
Konečně jsme přivezli body z venku! Musíme vyhrávat dokud nebudeme mít potvrzeno druhé místo a tím i kvalifikaci o ligu mistrů. Nevím jak zápas v opavě přesně probíhal, sledoval jsem jen on-line přenos. Ale zřejmě se jednalo o útočný fotbal s mnoha šancemi na obou stranách, kde slávisté měli více více štěstí, ale o vítězství se obávali do poslední sekundy.
csaplár to nakonec neustál a byl vyměněn za karla jarolíma. To přineslo určité oživení a změny v sestavě. Chodím na derby vždycky velmi nervózní, na ty strahovské zvláště. To že je kolem mě nezvykle mnoho fanoušků soupeře mě zneklidňuje a vlastně se ani moc nebavím. Vždy si přeju abysme vyhrávali abych se jim mohl vysmívat, ale většinou je to naopak.
Stejně jako na podzim i nyní přišli na řadu slzy, a to brzy. Jarolím trošku překopal sestavu. Vlčka posunul do zálohy, na pitákovo místo, toho přesadil na druhou stranu zálohy, kde celkem uspěšně společně se švecem přehrával poborského. Střed pak ovládal gedeon se mladým švecem, Vedle fořta se do útoku postavil kuka. Do obrany se pak vrátil došek s latkou, kapitán bejbl a nakonec zbončák.
Takhle se do zálohy posunul i zbončák a hráli jsme na tříčlennou obranu. 
Po poločase jsme v tlaku pokračovali, ale sparťani odpovídali nebezpečnými protiútoky, už když jsem se obával, že si opět v derby nezakřičím gól, trefil se pět minut před koncem piták! Tohle bylo derby od kterého jsem očekával nejmíň ze všech předchozích, takže bod má cenu zlata i když v tabulce nás může srazit až na šesté místo a teplice nás můžou trhnout až na osm bodů (I když máme pořád zápas k dobru, což ale nemusí nic znamenat).
kdy jsme prohráli 0-2. Již ve dvanácté minutě nás uzemnil Labant a na konci zápasu, který sparťani dohrávali celý druhý poločas o deseti, dokonal zkázu Kováč. Zápas byl z fotbalového hlediska zajímavý nasazením brazilské posily Jeffersona, který nepředvedl vůbec nic a byl určitě nejhorším hráčem na hřišti. Z fanouškovského pohledu bylo zajímavé představení nové slávistické hymny a řádění sparťanů v jejich sektoru.
Protože jsme v roce 2003 se Spartou hráli jen na Letné (tyhle zápasy si shrnu jindy), je tady září 2002, kdy jsme plichtili 0-0 s v podstatě stabilní setavou té sezóny.
a to doslova. Celý zápas se odehrával v kalužích vody. Nejpřekvapivějším momentem pro mě bylo zařazení Latky vedle Vlčka do útoku. A překvapivě to fungovalo! Ovšem je půl hodiny pak musel pro zranění střídat Míra Holeňák a na hřiště šel Adauto a Latka se stáhla do obrany. Od té chvíle to byla křeč. V šedesáté minutě šlo Slovácko do vedení. Csaplár reagoval tak, že v závěru se nahřišti objevili čtyři (sic!) útočníci (Vlček, Kuka, Fořt a Adauto), gól to nepřineslo, naopak.
Křeč, křeč, křeč...
V noci na neděli zemřel papež Karol Wojtyla. Musím říct, že jsem ho měl mnohem raději jako člověka než jako papeže. Jeho role byla v našich zemích v devadesátých a především v osmdesátých letech velmi významná. Ke komu by se měl člověk v těžké situaci obracet než-li k význámné duchovní autoritě, kterou Karol určitě byl. Jeho role v římskokatolické církvi mi ovšem byla velmi nepříjemná, hlavně proto, že nejsem katolík. Jsem spíše teista (opak ateisty) a jsem přesvědčen, že právě papež posunul svoji církev o mnoho let vzad.
K těm hrozným domácím zápasům s Jabloncem. Naposledy jsme s nima hráli v srpnu 2003. V základní sestavě se objevil Matúš. Hrálo se totiž jen týden před odvetným památným zápasem s Celtou Vigo. Taky ještě nastoupil Ruda Skácel, zbývaly mu dva zápasu do přestupu do OM. Za zmínku jistě stojí i to, že Gedy v tomto utkání utrpěl zranění díky kterému musel obětovat takřka celou sezónu. Zápas skončil 0-0
25/11/2002. I toto datum je zapsáno v historii roztřeseným a černým písmem. Tenkrát jsme hráli 1-1 a prozměnu se zranil Radek Bejbl. Do vedení jsme se dostali hned zkraje utkání díky Adamovi Petroušovi, ovšem Jablonec vzápětí srovnal. Pak marnost nad marnost.
Všechny tři zápasy dirigoval ještě Beránek.