Ve středu se hrál fotbal v nefotbalových půl páté, na strahov přijeli ševci ze zlína, kteří stále bojují o záchranu v první lize. Optimismus, kterého jsem i tak měl nedostatek, mě přešel během deseti minut, bylo zřejmé, že se jedná o pokračování nefotbalu ze zápasů s budějovicemi či blešany. Místo abychom do poločasu vedli dva nula, bál jsem se v poločase o bod. Naštěstí se stala věc nevídaná, po mnoha zahozených šancích vystřelil stejně mizerně jako předtím a trefil do stehna pavla kuku, míč nabral neuvěřitelnou rotaci, padal asi z výšky snad pět minut a padl nakonec do brány. Góóóól! 
Neuvěřitelné, nakonec to uhráli až dokonce a udrželi druhou příčku před teplicemi, které jasně smázly baník. Tento zápas měl další unikum, byl to loučící se pavel kuka, tleskalo se před zápasem, během zápasu i po zápasu, měl jsem slzičky dojetí na krajíčku a křičel jsem: pavle děkuji!!! 
Ve středu se hrál ještě další zápas, šlo o finále champions league mezi ac milán a liverpoolem, do kterého zasáhl další z ex-slávistů, vláďa šmicer. liverpool dotáhl třígólové manko, šmíca dával gól a nakonec vyhrál na penalty. Navíc poskytl idnes rozhovor, který mě potěšil. Ten kousíček o slavii tady vkládám: Je v přestupové hře opravdu i Sparta?
Devět let ve Slavii se nedá hodit za hlavu. Spartu mám rád, ale jako soupeře. Slavia mi dala v mém fotbalovém životě všechno. Bez toho bych tady teď nebyl. Sparta je dobrý klub, hraje Ligu mistrů, má stadion, má všechno. Slavia nemá nic. Ale jednou jsem sešívanej, na to se prostě zapomenout nedá.
Žádné komentáře:
Okomentovat